Greenwashing zní jako něco čistého a zdravého. Ve skutečnosti je to ale dost špinavá záležitost. Co to je a jak poznáme, že máme s greenwashingem tu čest?

Greenwashing je, když společnost či organizace investuje více času a peněz do toho, aby se prezentovala coby šetrná a přívětivá k životnímu prostředí než do toho, aby svůj dopad na životní prostředí co nejvíce zmírnila.

S termíny whitewashing či brainwashing se už nejspíš setkal každý z nás. Greenwashing, jehož název vznikl spojením anglického „green“ (zelený) a právě jednoho ze dvou zmíněných, až tak známý není. Jde o jednání, při kterém jsou spotřebitelé uváděni v omyl ohledně environmentálních postupů firmy nebo ekologických přínosů určitého výrobku či služby. Označení greenwashing poprvé použil environmentalista Jay Westerveld již v roce 1986 v kritické eseji inspirované ironií v hotelovém podnikání populárního hnutí zvaného „ušetři ručník“. Myšlenka greenwashingu se poprvé objevila v dobách, kdy zdrojem informací pro většinu zákazníků byla televize, rádio a tištěná periodika. K rychlému zjišťování, tzv. fast-checking, které je dnes tak běžnou součástí našich životů, tehdy neměli přístup.

Dnes stejně jako kdysi Za posledních dvacet let se greenwashing změnil, rozhodně ale nevymizel. Jak svět klade stále větší důraz na environmentální praktiky, čelí velcí korporátní hráči zvyšujícímu se přílivu žalob kvůli lživým tvrzením o ekologických zásluhách, které si neprávem připsali. V únoru 2017 zaplatil americký gigant Walmart milion dolarů za urovnání nařčení z greenwashingu poté, co pustil do prodeje plastové sáčky označené jako kompostovatelné a biologicky rozložitelné. Kalifornské, environmentálně velmi uvědomělé právo přitom stanoví, že za kompostovatelný či biologicky rozložitelný může být produkt označen pouze v případě, že je na něm jasně uvedeno, za jak dlouho se na skládce rozloží. Dokonce i při obchodování s vodou se mohou firmy přetrhnout, aby se jevily coby zelenost sama. Kolik plastových lahví pole

JAK SE VYHNOUT GREENWASHINGU

Existuje několik jasných marketingových strategií, které poukazují na to, že společnost koná greenwashing.

1. Nadnesený jazyk – používání slov a výrazů s nejasným obsahem, například „šetrné k přírodě“ (eco-friendly)

2. Zelené produkty vyrobené znečišťovatelem – například úsporné žárovky vyráběné v továrně, která znečišťuje řeku

3. Vizuální materiál, který navozuje neoprávněný dojem ekologičnosti (květiny vyrůstající z automobilového výfuku a podobně)

4. Označení „nejlepší ve svém oboru“ – naznačování, že společnost je o něco „zelenější“ než všechny ostatní

5. Označení, která nejsou vůbec věrohodná – ozeleňování nebezpečných výrobků tak, aby působily bezpečně (ekologická cigareta)

6. Přílišná odbornost – fakta, která laické veřejnosti nemohou být srozumitelná

7. Imaginární přítel – když se podle etikety zdá, že produkt podporuje ještě nějaká třetí strana, jenže je to celé vymyšlené

8. Bez důkazu – tvrzení, které by mohlo být pravdivé, ale není ničím podloženo

9. Holé lži – úplně smyšlená tvrzení a údaje

Více o greenwashingu ZDE.

Zdroj: SFŽP