Ornitologové letos zatím zaznamenali pouze 48 mláďat sýčka obecného. V loňské vydařené sezoně jich bylo rekordních 95. Podle ornitologů je na vině úbytek hrabošů. Sýčci totiž svá mláďata převážně hraboši živí. Zástupci České společnosti ornitologické (ČSO) o tom informovali v dnešní tiskové zprávě. Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy, v zemi žije zhruba stovka párů. Druhu uškodilo i chladné jaro. ČSO proto očekává, že populace sýčků oslabí.
Podle ČSO je oproti loňské euforii letošní bilance velmi smutná. „Celkově jsme spočítali 32 hnízdění, což je o jedno méně než loni. Skutečný počet hnízdních párů bude jistě vyšší, ale pravděpodobně nepřesáhne 50 párů v celé oblasti severozápadních Čech, kde se současně nachází největší populace sýčků v České republice. Minulý rok sýčkové průměrně vyvedli 4,7 mláděte na snůšku, letos to bylo jen 2,4 mláděte na snůšku,“ popsal Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ČSO a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. „Za úbytek může přednostně kolaps populace hrabošů. Loni byli hraboši na populačním vrcholu a jejich predátorům – sovám a dravcům – se díky tomu dařilo. Nacházeli jsme budky doslova zaskládané ulovenými hraboši. Jak jsme ale upozorňovali, hraboší populace se po vrcholu rázem zhroutí, což se stalo letos. Hrabošů je nedostatek a tento trend kopírují i sýčci,“ dodal odborník. Zástupci ČSO uvedli, že v roce 2019 bylo zaznamenáno 66 mláďat, o rok dříve 43 jedinců a v roce 2017 pak 37 mladých sýčků. Podle dříve zveřejněných údajů Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v červnu počty hrabošů v Česku znovu poklesly. Z květnových 117 aktivních východů z nor na hektar na 112. Už v květnu klesly hraboší populace proti dubnu na třetinu.
Podle ornitologů navíc chladné jaro zapříčinilo nedostatek hmyzu, kterým se sýčci také živí. „Chladné jaro vedlo i k tomu, že mnohé snůšky byly neúspěšné, například zastydla vajíčka anebo jeden z rodičů zahynul,“ poznamenal Šálek. Dodal, že bylo zaznamenáno 68 volajících samečků, což je o šest více než loni. Vzhledem k velmi úspěšnému loňsku jde však o minimální nárůst. Důvod Šálek vidí v zimě bohaté na sníh a také ve studených jarních měsících, které někteří dospělí sýčci nepřežili. Ornitologové se tudíž obávají stagnace i populačního poklesu ohroženého druhu.
Z dlouhodobého hlediska sýčkům, kteří byli v minulosti nejpočetnější tuzemskou sovou, uškodilo intenzivní zemědělství. Sýčkům nevyhovují rozsáhlá nečleněná pole, potřebují krajinné prvky jako travnaté pásy, úhory, meze či ostrůvky keřů a stromů. Ministerstvo životního prostředí loni schválilo pro sýčky záchranný program.
„Abychom sýčky podpořili, chráníme je přímo v terénu. Spolupracujeme se zemědělci, kteří jsou naši hlavní spojenci při ochraně sýčků a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme šetrnější hospodaření, na louky umisťujeme berličky, ze kterých mohou sýčci lovit, a zároveň odstraňujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit,“ sdělil ke konkrétním krokům ochrany Šálek. „Na farmy, kde sýčci žijí, umisťujeme budky, zabezpečené proti kunám a kočkám. Letošní pozitivní zprávou je vysoký počet obsazených budek. Letos sýčci zahnízdili v 18 budkách, které jsme jim připravili, což je stejný počet jako loni,“ zdůraznil vědec. Ornitologové zkouší i další podpůrné metody. Ve spolupráci se Zoo Plzeň například zkusili podložit oplozená vajíčka ptáků z odchovu do hnízda jednoho dlouhodobě neplodného divokého páru. Pokus byl ale neúspěšný.
V posledních letech také ochranáři kroužkují mláďata sýčků i dospělé ptáky, aby zjistili více o dlouhověkosti, přežívání, stabilitě teritorií a rozptylu mláďat. „Z jednoho hnízda, kde jsme minulý rok kroužkovali rekordních sedm mláďat, máme z letošního jara tři zpětné odchyty – jedno mládě se od místa kroužkování rozptýlilo 16 kilometrů, ale bohužel zahynulo zapadlé v komíně. Další dva odchycení ptáci, oba samečci, si našli teritorium 14 km od místa narození, spárovali se se samičkami a úspěšně zahnízdili. Takové vzdálené rozptyly mláďat ukazují pro sýčky pořád naději, že jednotlivé (sub)populace si stále vyměňují jedince a tím dochází k zamezení příbuzenského křížení,“ uvedl Šálek. „Bohužel plno jedinců se rozptýlí do oblastí, kde sýčci nežijí a v dalších letech se nezapojí do rozmnožování,“ uzavřel vědec.
Autor: ČSO
Zdroj: ČTK