V době, kdy nám čím dál více záleží na tom, abychom znali celý životní cyklus věcí, kterými se obklopujeme, a chceme, aby probíhal v duchu trvalé udržitelnosti a byl šetrný k životnímu prostředí, se pozornost obrací i k barvení a ustalování látek v textilním průmyslu. Tradičně totiž patří k největším znečišťovatelům. Existují ale možnosti, díky nimž je možno látky obarvit i ustálit ekologičtěji.

Až do poloviny devatenáctého století se látky barvily přírodními barvami. V roce 1856 pak přišel převratný objev mauveinu a cesta zpátky k nim se nadlouho zavřela. Syntetické barvy byly levné, nabízely pestrou škálu odstínů a jejich výroba byla poměrně jednoduchá. V současné době se pro textilní průmysl vyrobí zhruba 1,3 milionu tun barev a pigmentů ročně – a většina z nich je syntetických. Barvit a ustalovat látky je ale možné i nechemickými barvami a ustalovači. Přírodní barvy se získávají z rostlin, mořských bezobratlých, jako jsou ježovky a hvězdice (zde bychom tedy mohli narazit eticky), řas, bakterií a hub. Celý výzkum na tomto poli vedl k vývoji bylinných barev, které nejenže jsou biologicky rozložitelné, ale mají také léčivé vlastnosti. Rostliny, plody a kůry se využívají k barvení látek, jež se pak díky nim stávají antibakteriálními, protizánětlivými a antialergickými. Ovšem dosáhnout touto cestou stálosti barvy a některých odstínů je těžké.

Reaktivní barvy a žádné AZO 

Především ale tyto k životnímu prostředí ohleduplnější prostředky při procesu barvení spotřebovávají méně vody a přírodu zatěžují jen minimálně. Dobrým příkladem jsou takzvané reaktivní barvy, jež se díky vzniklé chemické reakci vážou na vlákna bavlny, hedvábí a sóji.

Nevyžadují žádná mořidla, těžké kovy, aminy ani anorganické soli, a jsou proto biologicky rozložitelné. Dále se k environmentálně přívětivému barvení látek používají barvicí směsi, které neobsahují AZO barviva (E102, E104, E110, E122, E124, E129) – složky na bázi dusíku, jež během barvení uvolňují aromatické aminy. Barvení látek pak nabízí také alternativy, jež jsou k přírodnímu prostředí šetrné už ze své podstaty. Například inkoustový tisk nanáší barvy a pigmenty přímo na látku. Jde o proces, který nespotřebovává přílišné množství vody ani na tisk samotný, ani na energii, jež jeho provedení vyžaduje. 

Peroxidové bělení 

Ekobělení nechlórovými látkami, jako je peroxid vodíku, umí látky vybělit, aniž by při tom byly do prostředí uvolňovány škodlivé chemikálie. Peroxid vodíku se při kontaktu s kyslíkem a vodou přirozeně rozloží a obarví látku na bílo. Další populární ekologické metody bělení využívají silikáty a přírodní fosfáty, jež přírodní materiály společně s kravským trusem a po vystavení slunci vybělí. Jinou možností je bělení za nízkých teplot, kdy jsou peroxidové aktivátory kontrolovaně rozkládány, čímž souběžně dochází k bělení látek. Pro tento způsob bělení není nutné využití metanových plynů, čímž se oproti běžným chemickým metodám snižují emise oxidu uhličitého až o polovinu. 

Plazma, enzymy a opětovné využívání vody

Velmi inovativním současným řešením je využití plazmové technologie k pěnovému ustalování. Jeho výsledkem jsou látky odolné vůči potřísnění a promáčení či přímo vodu odpuzující. Tato technologie používá pěnové stroje, které stlačí vzduch do chemických rozpouštědel a rozředí je. Tento proces zaručuje chemické napuštění látky v optimální míře a bez spotřeby obrovských množství vody. Podle všeho jde o velmi produktivní metodu, která šetří vodu a životní prostředí celkově. Další průkopnickou technologií v ustalování nabarvených látek je využití enzymů namísto chemických aditiv, čímž se opět výrazně snižují uhlíkové emise. Když se enzymů využívá k praní především pletených látek, navíc to napomáhá vyplavení nadbytečné barvy z vláken. Takový proces prý ušetří asi tunu oxidu uhličitého a 70 tisíc litrů vody na tunu barvené látky. Následné nakládání s odpadní vodou je dalším velkým soustem, se kterým se textilní průmysl bude snažit vypořádat. Začíná se přistupovat k využívání vody z barvicích van k opětovnému barvení tak, aby jedna dávka vody nebyla vázána na jednu dávku barvené látky. Barvení za studena a následné ustalování horkem i vydělávání kůže za pomoci rostlinných enzymů jsou další procesy, k nimž se textilní výrobny a barvírny uchylují, aby dokázaly vyrobit látky, jež jsou skutečně ekologické a trvale udržitelné.

Světový textilní průmysl má každoročně na svědomí vypuštění 40 až 50 tisíc tun chemikálií do vodních ekosystémů. To na sebe v posledních letech poutá velkou pozornost environmentalistů a vede to k velkému zpřísňování podmínek pro barvířský průmysl, po kterém je vyžadován ekologický a trvale udržitelný přístup v používaných technologiích. Jejich zavedení významně sníží zátěž, již tento průmysl dosud představoval pro životní prostředí.

Zdroj: MŽP, PRIORITA 3/2021, ZDE