Přes 150 zemí světa potvrzuje, že navzdory pandemii koronaviru chce zvýšit své národní závazky na snížení emisí. Většina z nich ale zatím konkrétní plány neupřesnila a v zákoně mají cíl uhlíkové neutrality jen některé. Vyplývá to z aktuální studie Climate Vulnerable Forum, globální mezivládní organizace zemí potýkajících se s dopady klimatické změny. Pro Evropu bude na cestě k dosažení uhlíkové neutrality klíčová energetika, která dnes představuje 72 % evropských emisí skleníkových plynů.
První zemí, která se v zákoně zavázala k tomu, že předstihne cíle Pařížské klimatické dohody, bylo v červnu 2017 Švédsko. Uhlíkové neutrality chce dosáhnout do roku 2045. Ve Spojeném království zákon o nulových emisích prosadila v červnu 2019 tehdejší premiérka Theresa Mayová. Hned poté stejný zákon přijala Francie a Dánsko. Nový Zéland schválil zákon o nulových emisích v listopadu 2019 a Maďarsko v červnu 2020. Jedinými zeměmi světa, které už dnes absorbují více skleníkových plynů, než vyprodukují, jsou díky svým geografickým poměrům a struktuře ekonomiky Bhútán v jižní Asii a Surinam v jižní Americe.
Další země v průběhu letošního roku konkretizovaly své závazky v oblasti snižování emisí na úrovni vládních prohlášení.
V září 2020 oznámila ambici stát se uhlíkově neutrální do roku 2060 Čína, která je dnes zemí, kde se spaluje nejvíce uhlí na světě, zároveň je ale i předním budovatelem obnovitelných zdrojů energie a největším globálním investorem do čisté energie.
V říjnu se zavázalo dosáhnout nulových emisí do roku 2050 Japonsko a dva dny po něm zveřejnila stejný závazek Jižní Korea, jejíž vláda už v listopadu předložila parlamentu i návrh příslušného zákona. Do rozvoje nízkouhlíkové ekonomiky země plánuje investovat 7,1 miliardy USD. Půjdou do podpory elektrických a vodíkových automobilů, rekonstrukce veřejných budov, budování nízkouhlíkových energetických průmyslových komplexů, do dalších obnovitelných zdrojů a například i do podpory výsadby městských lesů.
Plán na dosažení nulových emisí do roku 2050 představila na konci listopadu 2020 také kanadská vláda. Připravovaný zákon by měl donutit federální představitele, aby každých pět let aktualizovali prozatímní cíl snižování emisí. Vznikne také poradní výbor, který bude mít za úkol vytvářet optimální sektorové strategie pro dosažení čisté nuly. Kanada doposud cílila na 80% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 ve srovnání s rokem 2005 a na 30% snížení do roku 2030.
Nově zvolený prezident USA Joe Biden uvedl, že jeho země se znovu připojí k Pařížské klimatické dohodě. Očekává se, že Bidenova vláda ještě před 26. konferencí OSN ke klimatické změně, která se uskuteční v listopadu 2021 v Glasgow, předloží jasný plán, jak chce snižovat emise do roku 2030.
Všechny tyto zprávy představují naději na cestě světa k uhlíkové neutralitě. Týkají se totiž zemí, které patří mezi největší znečišťovatele, což je případ Číny a USA, nebo dosud měly s plněním svých závazků potíže – to se podle zatím poslední zprávy United Nations Environment Programme (UNEP) o globálním stavu ovzduší, která je z listopadu 2019, týká Japonska, Koreje i Kanady.
Podle stejné zprávy jsou za téměř 80 % světových emisí skleníkových plynů odpovědné země G20. Největším producentem CO2 na světě byla v roce 2019 Čína, následovaly USA, Indie, Rusko, Japonsko a jako první evropská země Německo. Na dobré cestě ke splnění svých cílů vyplývajících z Pařížské klimatické dohody, byly před rokem podle UNEP Čína, země EU, Indie, Mexiko, Rusko a Turecko. Austrálie, Brazílie, Kanada, Japonsko, Korea, Jižní Afrika a USA by měly přijmout důraznější opatření a Kanada, Indonésie, Mexiko, Korea, Jižní Afrika a USA měly podle rok starého výhledu s plněním svých klimatických závazků vážné problémy.
Klíčovou oblastí pro snížení emisí je energetika. Podle nedávné studie společnosti Capgemini Invent bude řešením výstavba gigantických kapacit solárních modulů, využití plynových rozvodných sítí pro biometan, vývoji elektrolyzérů ke zvýšení produkce levného zeleného vodíku a jejich zaměření na potřeby průmyslu a měst s hustou zástavbou. Kromě omezení produkce CO2 o až 460 megatun do roku 2030, by rozvoj těchto technologií mohl ročně představovat trh v hodnotě 152 miliard EUR a kolem 2,3 milionu stálých pracovních míst.
Zdroj: Hejl Servis